Básně
LÁSKA K VLKŮM
Já vlčí duši mám
a nikomu ji neprodám
k vlkům vyznávám lásku
a komu se to nelíbí dám facku.
Už nechci dál žít
a člověkem dál být
to radči vlkem chci být
a společně s nimi výt.
Až budu vlkem
a čůrat pod smrkem
budu s ostatními lovit
a konečně po čtyřech chodit.
Vlčata chci mít
a s mým partnerem je krmit
když vlčata budou papat
ve svých schopnostech nás budou klamat.
NAVŠTÍVILA MĚ VLČÍ DUŠE
Viděla jsem vlčí duši
jak se v našem světě ztrácí
srdce mi z toho divoce buší
vidím jak se stále vrací.
Ta duše ke mě promluvila
říkala jak ve vlčím nebi pohořela
a že musí vykonat dobrý skutek
který té duši ve vlčím světě utek.
Říkám že nevím jak mi pomoct může
jen bych se chtěla dotknout vlčí kůže
vlk mě dovede k lovci vlků a smutně se dívá
a ja vidím jak zakrvácené kůže leží a lovec zívá.
Já i vlk se z lovcova domu vracím
a já vidím jak se vlk ztrácí
najednou mi opilec nůž pod krk postrčil
a vlk ho postrašil.
Vlčí duše pomalu k nebi stoupá
a mě se začíná stýskat
vlk si taky zoufá
ale ja začínám spinkat.
VLČÍ BOHYNĚ
Moje vlčí bohyně jest,
znešené jmémo Moira má.
Kdo nevěří ukážu na něj pěst,
Skromná přání vždy splní vám.
Na skrytém vlčím ostrově pobývá
a síly dál a dál mabírá.
Namodralé oči,bílé tesáky
nevěřící v Moiru, běda ti!
Krásná barva je sněhová bílá
takovou barvu srsti bohyně mívá.
Moira však ještě křídla má,
každému vlkovi přednost dá.
Malé trojúhelníkové má uši,
které ji na vršku hlavy sluší.
Čistou a neposkvrněnou má duši,
srdce ji při lovu buší.
ČLOVĚK A VLK
Šel jeden vlk s poraněnou tlapkou
a uviděl pána s dlouhou bradkou.
Vlk se nedůvěřivě dívá
a člověk nevěřící svým očím dál neslyšně zpívá.
Tento vlk se nebojí
a člověk ho s klackem v ruce neskolí.
Vlk ho nechá, aby mu zraněnou tlapkuomotal obvazem
a obvaz přidržel tenoučkým provazem.
Ruku a tlapku si podali,
tak dlouho se hledali!
Nakonec člověk z termosky pil
a vlk šTástně vyl.
Den co den se scházeli na mýtině,
člověk se každé ráno těšil dychtivě.
Vždy se po louce proháněli
a radostně dováděli.
PROMĚNA
Plahočím se ztichlím lesem,
mé srdce překypává děsem.
Vlasy mi smáčejí dešTóvé kapky,
mé ruce i nohy se proměňují ve vlčí tlapky.
Když na veverku nečekaně zavrčím,
svého hlasu se zděsím.
Vidím jak mi ocas narůstá
a a šedý chlup za chlupem narůstá.
Když vlčí touhy začínám mít,
přes hustou srst mi horko začíná být.
Vídím jaká jsem vlčice krásná
a ta bouřka nepřestává být drsná.
Když po dvou dnech hlad mám,
moc ráda si hbitého králíka dám.
Větší kořist jsem neulovila
i když jsem den co den lovila.
Další den se probudím
cítím, že je něco jinak.
Místo vlčích tlapek vidím
lidské ruce a velmi se divím.
Tak jsem se zpátky proměnila
a moje schopnost se už neprojevila.
OSAMĚLÝ VLK, OSAMĚLÁ VLČICE, ŠŤASTNÝ KONEC ANEB VLCI SE NAŠLI
Osamělý vlk
Jeden vlk lesem šel
o lásce pořád sněl.
Když smutný byl
osaměle a smutně vyl.
Jako každý vlk měl letmý krok
a velký tichý skok.
Jeho černá srst prozářila tmu
a podobala se jezernímu dnu.
Když smečku za smečkou obcházel
od boje k boji docházel.
Když si noc co noc lízal rány
uviděl, jak se k hnízdu na stromě vracejí vrány
Osamělá vlčice
Jedna vlčice vyla
u opuštěného doupěte byla
a když smutně ležela
přála si, aby se lásky dožila.
Její bílá srst vyrovnala se svitu měsíce,
která by sníh roztála rychle velice.
Žluté oči ji září
a při lovu se ji téměř daří.
Smečku nikdy neměla
její maminka po postřelení zemřela.
Když pro svou ztrátu vyla
byla ráda, že ještě žila.
Vlci se našli
Když bílá vlčice vyla
přestala, když v houští něco uslyšela.
Do houští se černý vlk připlížil
a králíka jako dárek si v tlamě přidržil.
Černý vlk a bílá vlčice
to je ale krásný pár velice.
A jak dlouho se hledali?
Tu věčnost už neznali.
To už byla minulost,
které měli oba dost.
A jak to už bývá zakrátka
měli malé kuličky chlupů, vlčátka.